Geologický pavilon Prof. F. Pošepného, VŠB – Technická univerzita Ostrava


Více zde:

Geologicky pavilon byl otevřen v roce 1989 a pojmenován po autoru první světové učebnice geologie, která byla vydána v roce 1893 v New Yorku, profesoru Františku Pošepném.

Jsou zde vystaveny sbírky Institutu geologického inženýrství a jsou určeny jak pro  širokou veřejnost, tak pro studenty a odborníky.

Sbírky pocházejí z Báňské akademie v Příbrami, která byla založena v roce 1849 a sídlila zde až do roku 1945. Poté byla akademie přejmenována a přesunuta do Ostravy.

Nyní je zde vystaveno asi 15 000 exponátů. V depozitáři se nachází dalších 75 000 kusů, které jsou ale přístupné pouze pro vědecké a studijní účely.

Celý pavilon je rozdělen do několika expozic.

Hvězdárna a planetárium Johanna Palisy v Ostravě

Hvězdárna a planetárium Johanna Palisy byla založena v roce 1980 a je součástí VŠB – Technické univerzity v Ostravě. Je třetím největším planetáriem v České republice a jediným zařízením svého druhu v Moravskoslezském kraji.

Programová nabídka planetária zahrnuje multimediální pořady pod umělou oblohou, které jsou vhodné nejen jako doplněk výuky ve školách, ale slouží ke vzdělávání a popularizaci astronomie pro veřejnost.

Hvězdárna má k dispozici dvě kopule. První je určena pro veřejnost a za jasných středečních a sobotních večerů v ní probíhají tematická pozorování, zaměřená na zajímavé objekty hvězdného nebe. Druhá kopule je využívána pro odborná astronomická pozorování.

 

Johann Palisa se narodil podle matričního zápisu 7. prosince 1848 v Opavě a o den později byl pokřtěn. V řadě písemností o něm je však udáváno datum narození 6. prosince 1848. Jeho otec Franz Palisa byl obchodníkem a pocházel z Kylešovic, matka Kateřina, rozená Pohlová, byla z mlynářské rodiny.

 

(Zdroj: http://planetarium.vsb.cz/cs/okruhy/o-nas/zakladni-informace.html)

Elektrárna Dětmarovice

Po příjezdu jsme byli poučeni o bezpečnosti a odvedeni do místnosti, kde jsme si odložili batohy a vzali si na hlavy reflexní bezpečnostní helmy. Poté jsme se přesunuli do místnosti, kde byl obrovský model celého komplexu elektrárny. Průvodci nám zde řekli základní informace o elektrárně a na modelu nám popsali všechny části. Poté jsme se rozdělili do dvou skupin a každá se vydala se svým průvodcem do jiné části.
Naše skupina vyšla do 3. patra budovy, kde jsme si prohlédli celý dispečink. Viděli jsme zde mnoho počítačů a přístrojů, ze kterých byla řízena celá elektrárna a také celá síť ČR. Upozornili nás, že 2. blok elektrárny Temelín byl právě v běžné opravě.
Přesunuli jsme se dál do budovy s generátory. Ze čtyř generátorů byla odváděná energie do jiného města, například do Bohumína, Orlové nebo Vratimova. Dva generátory byly zrovna mimo provoz, tak jsme si je mohli prohlédnout zblízka dokonce i uprostřed. Energie se vyrábí pomoci páry, která pohání obrovské turbíny.

V další budově jsme vyjeli výtahem do 8 patra až na střechu. Ze střechy, která byla 62,5 metrů pod námi, byl nádherný výhled až do Polska a na komplex elektrárny a hlavně na 2 komíny vysoké 276 metrů, které stály hned vedle. Nejvíce nás uchvátily právě komíny! Udělali jsme si pár fotek a jeli zpět do nižších pater a potom už zpátky do školy.

Text Jolany Szpyrcové z 1.C nepatrně upravil Ivo Moždiak

Cetris a Tondach Hranice

V úterý 29. 5. 2012 jsme se vydali na dlouhou cestu do Hranic na Moravě, kde jsme navštívili známé firmy CETRIS a TONDACH. Jako první jsme navštívili výrobnu střešní krytiny TONDACH.
Na úvod nám průvodce vyprávěl historii Hranických cihláren. V roce 1881 byla v Gleinstättenu postavena první cihelna. Dnes si můžeme jen těžko představit, za jakých podmínek se tehdy cihly vyráběly – vylisované ručně a vypalované v kruhové peci vytápěné dřevem. Ve 21. století bychom měli těmto pionýrům poděkovat, neboť svojí obětavou fyzickou prací položili základ pro všechno, co dnes TONDACH znamená. V roce 2008 TONDACH byl na tolik vytížen, že nestačili vyrábět zboží pro tolik zakázek, tak byla přistavěna další třetí výrobní linka.
Zamířili jsme do sádrovny, kde jsme viděli zblízka, jak se odlévají sádrové šablony pro výrobu tašek. Jeden sádrový odlitek vydrží pro výrobu 2 000 kusů střešní krytiny. Poté jsme se vydali do vzdáleného lomu, ze kterého mají žlutý a šedý jíl pro výrobu. Jsou tam pásové přepravníky, které jíly míchají v poměru 1:1 a vyvážejí do vedlejší budovy, kde jsme viděli, jak se hmota vyrábí a jak se dostává do sádrových šablon a na palety, na které se vyrazí lisem o 3 tunách. Průvodce nám na ukázku roztrhal jednu z tašek, abychom mohli vidět, že ve hmotě nejsou žádné póry, jinak by při vypalovaní taška praskla. Přesunuli jsme se do míst, kde se vypálené tašky stříkaly barvou, jakou zákazník požaduje. Tady nám také na ukázku průvodce jednu tašku poškrábal, abychom viděli, že postřik musí být rovnoměrný.
A pak jsme mohli vidět v podzemí velké sušárny, kde bylo příjemně teplo a zde se sušilo velké množství výrobků. V podzemí byla také místnost, ze které se počítači řídila celá výroba. Prošli jsme celou halu zaplněnou paletami s výrobky. Na konci haly byla na ukázku zničená další taška, kterou pán o zem rozlomil, aby nám ještě dokázal, že ve hmotě nejsou opravdu žádné póry. Šli jsme ještě shlédnout balení do fólií a potom plní nadšení odjížděli zpět do školy.

 

Jolana Szpyrcová, 1.C

 

Navštívili jsme Hranice na Moravě. Tam jsme postupně navštívili firmy Cetris (cementotřískové desky) a Tondach (střešní tašky).  Cementotřískové desky se používají na  stěnové, fasádní, podlahové a střešní systémy dále pak na podhledy, sokly, ztracené bednění, balkóny a výtahové šachty. Cetris je také největší m výrobcem cementotřískových desek v Evropě. Tohle vše a další nám řekl náš průvodce a poté nás provedl celým výrobním procesem.

 

Denis Kubica, 1.C

Kapplův dvůr Třanovice

Hlavní směry aktivit Školy obnovy venkova:

B R O W N F I E L D S

Zaměřeno na regeneraci a revitalizaci opuštěných či nevyužívaných území, která jsou oproti zeleným plochám postižena vlivem předchozího využívání.

 

OBNOVITELNÉ ZDROJE ENERGIE:

energie vody, spalování boimasy, energie větru, sluneční záření, využití tepelných čerpadel, energie příbije a přílivů-odlivů oceánů.

Východisko zakotvené v zákoně o životním prostředí: "Obnovitelné přírodní zdroje mají schopnost se při postupném spotřebovávání částečně nebo úplně obnovovat, a to samy nebo za přispění člověka"

 

Z historie:

Na místě současné venkovské průmyslové zóny se kdysi provozovala zemědělská činnost.  Zde, v Dolních Třanovicích (dělení na Horní a Dolní Třanovice platilo do druhé poloviny 19. století), se nacházel vrchnostenský dvůr, nesoucí později č. p. 2 (Dolní dvůr). Na základě dostupných informací víme, že zde zřejmě až do konce 18. století hospodařila vrchnost alespoň zčásti ve vlastní režii. Okolo roku 1800 však již dvůr držel Jan Galgon, který se posléze od r. 1828 stal držitelem celého dolnotřanovického statku. Ve čtyřicátých letech 19. století získal tuto nemovitost a jednu z dominant obce rod baronů z Pillersdorfu, a to sňatkem jednoho z příslušníků této rozvětvené rodiny s dědičkou dvora Luisou Galgonovou.


V průběhu padesátých let 19. století statek přešel do majetku Jana Gattnara (1826 – 1907). Ačkoliv byl Gattnar dvakrát ženatý a měl šest synů, dvůr v Dolních Třanovicích nakonec smlouvou z 18. června 1896 převzal Gattnarův zeť Karel Kappel (1849 – 1912), manžel jeho dcery Anny (1859 – 1947). Kappel ovšem musel zároveň vyplatit z dědických podílů všechny sourozence své ženy. Ještě v roce 1900 tak na nyní již Kapplově dvoře vázly závazky v celkové výši 24 270 rakouských korun. Karel Kappel později dvůr předal svému synu Brunovi (1887 – 1962). Ten byl také posledním majitelem dvora před jeho znárodněním po druhé světové válce, kdy byl v rámci Benešových dekretů odsunut.


Přestože Bruno Kappel patřil k uznávaným Němcům, ostatním obyvatelům vycházel vstříc. Obdivuhodná je jeho odvaha a přístup k partyzánskému dění. Pomáhal jedné z odnoží diverzní a sabotážní skupiny Zemské armády (Armija Krajowa), která operovala na území dnešního českého Těšínska.


Bruno Kappel s manželkou Grete byli z dolnotřanovického statku odsunuti již v roce 1945. Do jejich znárodněné vily byli nastěhováni dělníci s rodinami a stala se také dočasným sídlem místního národního výboru.   


Krátká a nepříliš oslňující je historie třanovického JZD v období budování socialismu, které se již v době svého založení setkávalo s četnými problémy a nezájmem občanů o tento způsob hospodaření, až se nakonec stalo v roce 1960 součástí Státního statku Hnojník.


Dne 7. března 1994 vznikla privatizací části Státního statku Hnojník společnost Tranagro, a. s. Společnost zajišťovala zemědělskou prvovýrobu, opravy zemědělských strojů a automobilů všech typů, služby pro občany a organizace. Tranagro také provozovalo chatu U čápů v Komorní Lhotce včetně bylinných lázniček či večerky. Společnost se však postupně výrazně zadlužila a jediný akcionář - Pozemkový fond ČR zadal ke konci roku 1998 novému vedení za úkol zpracovat analytickou studii, z níž by vyplynul další postup společnosti.


Roku 1999 byla schválena alternativa likvidace společnosti a začal nelehký proces majetkového vyrovnání. Tehdy inicioval starosta Bc. Jan Tomiczek záměr obce vytvořit z areálu někdejšího státního statku funkční venkovskou podnikatelskou zónu, nazývanou také podnikatelským centrem.


Navzdory běhu událostí ve 20. století se obec v současnosti opět hrdě hlásí k tradičnímu označení jedné ze svých dominant - Kapplovu dvoru. 


Zdroj: http://sov.tranovice.org/dokumenty%5B1429%5D-%5Bcz%5D-historie-